mapa Teplice

2003 Teplice

Vítězové

fotografie
Jiří "Prófa" Štojdl
fotografie
Luboš "Bárt" Vobořil

Statistika

Počet startujících dvojic 5
Počet dvojic které dokončily závod 4
Úmrtnost 20.00%
Délka tratě vzdušnou čarou 34 km
Vystoupáno metrů 802 m
Sestoupáno metrů 699 m
Čas vítězů 9:39
Průměrná rychlost 3.52 km/h

31.10. - 2.11.
Jak to vzniklo
Za všechno můžete poděkovat Bobrovi, který mne asi před třemi roky přivedl k nápadu uspořádat podobný závod. Nu tedy vrhl jsem to na papír a upravoval, vymýšlel, vylepšoval a snažil se přesvědčit lidi aby se mi s tím pomohli. No nikdo se stále neozýval a proto jsem vypracoval variantu s co nejmenším počtem lidí v servis týmu s maximálním počtem závodníků čtrnáct. Vybral jsem termín, který kupodivu nebyl obsazen žádnou jinou akcí (hodně velká náhoda) a půl roku jsem lákal lidi, aby se této šílenosti zúčastnili. No a když už se mělo začít finišovat (takové krásné české slovo) se mi přihodil nemilý úraz. Proto jsem okamžitě začal shánět člověka, který by to celé po mě převzal. Spoléhal jsem přitom na jedince o několik let mladší než já, ale z těch nikdo neprojevil zájem. Když jsem se rozhodl celou akci a pomalu jsem se začal smiřovat že Závod 03 vrchů ztroskotal, ostatně jako mnoho jiných akci, na vší neochotě a nezájmu nebo možná pohodlnosti. Tak mne Pedro přesvědčil že celý závod uspořádá on, no nakonec mne přesvědčil, ale asi mu to dalo hodně práce. No já tedy začal se značným opožděním rozesílat zvadla a uhánět účastníky z jiných okresů (jediní kdo se na poslední chvíli chytli byli Litoměřičtí). Pedro zařizoval materiál a uháněl vás Teplické (což se mu docela povedlo). No a asi dva dny před závodem jsme mohli udělat bilanci, jak na tom vlastně jsme a s potěšením říct že závod může proběhnout.
Den před závodem
sraz v klubovně byl stanoven na osmou hodinu večerní. Já s Lišákem jsem musel jít ještě vyzvednout Litoměřické na nádraží a odvést je do klubovny. Jaký byl můj údiv, když jsme přišly do klubovny a bylo za deset osm a v klubovnách nikdo. Tepličtí závodníci přicházeli mezi osmou a devátou hodinou, přesnost asi nepatří mezi vlastnosti Teplických roverů, a začali se seznamovat s účastníky a s taktikou závodu a bujaře hovořili do pozdních večerních hodin. No to byla ale jejich věc já jim radil ať se pořádně vyspí, kdo tak učinil neprohloupil.
Závod
Pro servis team začal závod už v pět hodin ráno, kdy jsme museli přistavit vozidlo a začít ho nakládat materiálem. První závodníci vyráželi na trať v šest hodin, ostatní v e čtvrt hodinových intervalech. Nejprve odstartovali Litoměřické hlídky pak jediná dívčí dvojice a po nich dvě domácí hlídky. Servis teamové vozidlo vyráželo od kluboven v sedm hodin a dvacet minut, s tím že musíme nakoupit a natankovat benzin. Propočty nám říkali že na první vrchol,kterým byla Komáří vížka, by měli dorážet hlídky někdy mezi půl devátou až čtvrt na deset, proto nás velmi překvapilo že obě Litoměřické hlídky dorazily na vrchol už v osm hodin (předpokládali jsme menší zbrždění kvůli neznalosti terénu), proto dostali druhý vrch, Bouřňák, pouze po telefonu. Ostatní hlídky splnily naše předpoklady a doráželi na vrchol v odhadnutém období. To už jsme tam byly i my.
Na bouřňák doráželi hlídky už v poměrně značných rozestupech a začali se rýsovat favorité. Některým hlídkám se podařilo i mírně zabloudit (poučení: do neznámých krajů si vezměte mapu a hlavně i kompas…..lišejníky klamou). Na Bouřňáku si hlídky uvařili polévku a poté vyráželi na Mikulovský most, kde probíhalo slaňování, tam se rozpadla první hlídka (zvolili špatnou obuv…kanady fakt né).
Dalším kontrolním bodem byl zatopený lom Barbora, kde závodníci absolvovaly vodní část závodu. No nečekané se stalo skutkem a jedna z hlídek se poroučela ke dnu. Mají můj obdiv, protože se vyždímali, zabalili do dek a pokračovali v cestě na Doubravku.
Ta byla posledním vrchem závodu a byl zde umístěn i cíl, do kterého doráželi hlídky v poměrně značných odstupech, ale v celkovém součtu a odečtu to nedopadlo zas tak strašně. No a z Doubravky závodníci putovali do klubovny a tam se bilancovalo a vyhlašovalo a rozdávali se ceny a taky se umívalo auto a všichni se náramně bavily a taky se tam spalo.
Poděkování
Nejdřív musím poděkovat Bobrovi že mne přivedl na tento skvělí nápad, pak taky samozřejmě sobě že jsem to celé vymyslel pak Petrovi že to celé uspořádal, Irence a Lišákovi že mu s tím pomohli a hlavně účastníkům, kteří v sobě našli tolik odvahy že se pustili do tohoto podniku (doufám že i příští rok uděláte stejnou chybu) a hlavně že jste to přežili bez vážnější ujmi na zdraví. No a to je snad vše nezbývá než se těšit na příští rok, kdy snad bude závodit víc lidí než letos, ale pozor závod bude probíhat ve zcela nové lokalitě, abychom odstranili výhodu domácího prostředí, a bude zpestřen zcela novými prvky. Tak se těšte na příští rok a už si shánějte k sobě nového parťáka ať je nás víc.

Kulda - Jan Tobek

Myšlence tohoto RS závodu bylo dáno již dávno, ale jak už to bývá s realizací samotnou, odsouvá se, až na dobu, kdy si někdo řekne tak a teď!
Na závod jsem se těšil už od prvního signálu. Avšak na konec začátku, jsem byl účastníkem „jen jako“ člen servis teamu. Z předpokládaných 10 servisteamáků a 2 aut, která by zajišťovala hladký průběh závodu,muselo být upuštěno a vše se delikátně zmáklo ve čtyřech s autem jedním. Bylo zábavné sledovat reakce nechápajících obyvatel Horní Krupky či Fojtovic, pozorujících projíždějící automobil nacpaný ve švech s přikurtovanou kánoí,jak řeže ty nejostřejší zatáčky, ve kterých by i důchodce o dvou francouzských musel přibrzdit!!
I z minimálního počtu 7 závodících dvojic pro závod, bylo ve finále dáno 5, ale fakt kvalitních.První ročník tohoto v pravdě roverského závodu, ukázal, že pár párů i jedinců, zničujícího víkendu chtivých se vždy najde. V podstatě nešlo ani tak o to, kdo vyhraje( i přes bravurní výkony,fyzické i psychické) -mimo řeč vyhrál Bárt s Prófou -nýbrž že si samotní závodníci přišli na své a bez mála všichni závod dokončili.
Pro ty kteří vůbec neví která bije: V jeden listopadový podvečer se v naší teplické klubovně začali hromadit závodníci a závodničky nejen z Liberce a Litoměřic ale dokonce i z Teplic. První dvojice startovala se sobotním jitrem. Kolikráte i s nevídanou vervou, opustit vyhřáté spacáky, výměnou za tmou a inversní mlhou zahalenou cestou k dáli tušené Komáří Hůrce. Zde čekala 1 kontrola, tak jako na většině kontrol po splnění jednoduchého až kolikrát stupidního úkolu, obdrželi závodníci následující část mapy. Při každém vyvrcholení jsme byli my. Postupně tak závodníci navštívili tři (slovy tři) vrcholy. Trasa čítala něco kolem 60 km.(s klasifikací obtížnosti terénu-lehká tj.-procházka-) včetně jízdy na kánoi a slaďění při slanění. Po příchodu do cíle, závodníci ještě vzhlíželi k obzoru, kde se v mlžném oparu klenula Milešovka. FOTKA Možná se dočkají na přes rok!!!
Myslím ze se ZÁVODEM 3 VRCHŮ po Rikše tu máme další parádní akci nejen pro nás ale především pro RS z celé republiky. Není vůbec rozhodující kolik bude účastníků jestli 10 nebo100 … …. Pokud budou schopní roveři, budou i naše akce stát za to, aby se o nich vědělo!!! Protože RK WIPZYNK jsme My! a MĚ to za to Stojí.

Pedro - Petr Tilz