mapa Kravaře

2013 Kravaře

Vítězové

fotografie
Milan Janeček
fotografie
Jaroslav "Burtik" Lebl

Statistika

Počet startujících dvojic 70
Počet dvojic které dokončily závod 61
Úmrtnost 12.86%
Délka tratě vzdušnou čarou 40.2 km
Vystoupáno metrů 1222 m
Sestoupáno metrů 1222 m
Čas vítězů 9:25
Průměrná rychlost 4.28 km/h

        Je neděle 3.11. a pomalu se začíná smrákat. Běžím na Smrk a „uklízím“ si v hlavě to, co jsem za tento víkend zažil…….
Nějak mi to nejde poskládat, ale jak stoupám, zážitky se střásají a rovnají pěkně vedle sebe. Teď už jen stačí, je zařadit do toho správného „šuplíku“. Pro letošní z3v jsem si otevřel zásuvek víc: „nasranost“, „zklamání“, „spokojenost“ a pak ještě šuplík „odloženo“.
Zapínám čelovku a koukám pod nohy. Hele, úplně jiný šutry než včera, nejsou tak slizký a jsou bez mechu. Přeřadím na „automatický pohon“ a věnuju se dál škatulkování zážitků…
Šuplík první „nasranost“:
Strkám tam Požírače a okamžitě zavírám šuplík! Nechci se jím teď víc zabývat. Štval mě už od nástupu do auta. Dobře, tak jo, řeknu ti proč…..
-čas výjezdu určil sám, ale neměl nakoupeno, stavíme tedy a nakupuje - zdržuje
-jí v autě a dělá mi tam bordel (Jogurt!! Před závodem jogurt!! No, chápeš to vole?)
-v hospodě nemají lahvový, nastupuje s půllitrem piva v ruce (Po tom jogurtu?)
-na rozdíl od ostatních jsme na jeden hajzlík pouze dva, ale on si to nechá až na cestu
-jako navigátor totálně propadá hned na začátku (Ještě jednou díky „holky-trojky“!)
-celou cestu se táhne jako smrad
-nejsme a nikdy nebudeme horolezci, ale na „vylézačce“ to vzdal na můj vkus moc rychle
-z Ronova je to „vyhrocený“, jde o to, kdo dorazí na základnu jako první – my nebo „honicí psi“ … Jasně, o nic nejde, ale je to fakt kousek a on to nevydrží…..sere (jogurt a pivo…)
Ano, vím jakej je. Ano, věděl jsem, že nemá natrénováno.
Jasně, přejde mě to. Vždyť je to Požírač, můj parťák, a já ho znám…. Ale teď si v šuplíku „nasranost“ nějakej čas pobude!!
Šuplík druhý „zklamání“:
Na start jsme se postavili s tím, že se „zúčastníme“. Ale taky s tím, že svou kůži nedáme zadarmo. Hlavní cíl byl „užít si to“. Tento cíl je a taky byl vždy ten nejdůležitější. Na bednu, či dokonce obhajobu nebyla forma (viz. šuplík „nasranost“) a i kdyby, jak jsem již uvedl, nikdy to náš cíl nebyl. Na dokazování si „ jakej jsem borec“, jsou úplně jiný závody. V tomhle šuplíku nemám, jak by se dalo očekávat, naše umístění, ale umístění hlídky 44. Jak já jim fandil! Jak já je na trati podporoval! Veselé obrazce jim na cestě do listí botou vytvářel, žertovné nástrahy na trať kladl, na stanovištích fandil ….. A vono to pánům nestačí!! Druhý místo, vole! A taková šance to byla! Sakra chlapi, co ještě chcete?! Doprovodné vozidlo? Nosiče batohů? Sakra, zklamali jste mě!!
U rozhledny na Smrku se nevydýchávám, brzy bude úplná tma. A taky fouká. To, že jsem nechytil nějakou chorobu na „hlavolamu“, neznamená, že mě to nemůže vofouknout tady. Ani se vlastně nezastavuju, abych nevychladl, a obracím to zpět. Cestu dobře znám, ale světlo z čelovky už hází strašidelný stíny. Rychle dolů, ať mě nepokoušou nějaký bubáci! „Zapínám svůj běhací automat“ a otvírám….
Šuplík třetí „spokojenost“:
Možná to bude znít divně po tom, co jsem nastrkal do předchozích dvou zásuvek, ale tahle bude ta nejplnější. Díky tomu, že to Požírač na začátku posral, a taky tomu, že byl celkově dost marnej, jsem se fakt bavil! Jak jsme se postupně probíjeli z konce závodního pole, potkávali jsme se s ostatními. Každý si závod užíval po svém. Někdo to bere jako výlet, jiný jako vojenský přesun, někdo to bere vážně, jiný vážněji. Každý si to ale evidentně užívá. Tak takhle to vypadá „tam vzadu“. A jaký vlastně „vzadu“? Vždyť ráno vyrážíme společně ze stejného místa, na kterém se pak zase stejně všichni společně setkáme! Jen každý podle svých sil zvolí tempo. (Ty vole, teď jsem se málem přerazil…..musím občas kontrolovat, kam šlapu!) Konečně dorážíme kluky „44“! Jsou zatím první a já mám upřímnou radost! Radost z toho, že je vidím, a radost z toho, že jsou první. Tak konečně! Konečně mají šanci vyhrát! My s Požírem jsme jelita, zvlášť „lana“ jsou naše slabina, ale Jirka s Tárikem jsou mladý a nadějný. Pořadí doběhu do cíle nebude rozhodující, takže tohle „vítězství“ si chceme nechat! Vzhledem k tomu, že musím každou chvíli čekat na Požíra, mám čas na „nástrahy“, „obrázky“ a pokřikování. Na Ronově jsme dřív než oni! Líbí se mi jejich udivený výraz, když asi po dvou minutách doráží. Ono totiž vylézt Ronov „na prasáka“ může napadnout jen Požírače. Rovnáme sirky a jediný cíl je, neztratit náskok a být první na základně! Běžím vlastně pozadu, popoháním Požírače a kontroluju odstup. Jde o vteřiny! A tu najednou usedá na kraj cesty a …..nebudeš tomu věřit…sere!! Hrabe kolem sebe a trhá trávu! Vracím se, nadávám, sleduju horizont a podávám mu papírovej kapesník. U tělocvičny jsme první, ale kluci se tam objeví za chvilinku. Kdyby jim to mělo pomoct, věř, že si vedle Požíra dřepnu taky!
Asi po dvou hodinách, vymydlený a voňavý, sedíme v hospodě. My, kluci–honící psi (tentokrát jim to fakt sedí) a časem i další borci. Tielk se pomalu vzpamatovává z toho, že vlastně nejsou diskvalifikovaný, a pomalu si zvyká na můj styl humoru. Stále ale doufá v celkové vítězství. Ku..a, jak já jim držel palce!
Nakonec tedy druhé místo. No jo, jsou dobrý! My máme bramboru a to je letos úspěch. Jsem spokojený. Po čtyřech letech nezacláníme na stupních vítězů a zážitků mám na rozdávání.
Šuplík čtvrtý, „odkládací“:
Příští rok jsou v plánu Beskydy. To je výzva! Požírač nám ale na první listopadovou sobotu naplánoval něco z jeho oboru, tedy něco orientačního. Otázka je, jak se k tomu postaví. S jeho letošní formou bych se neodvážil běžet ani na tramvaj…..
Orienťák nebo z3v? Nebo něco úplně jiného? Fakt nevím, proto odkládám. Srdce mě ale už teď táhne do Beskyd! Naši nabídku na pořádání v Jizerkách a tedy účast v ST zase odložil Kulda. Co bude za dva roky? Uvidíme. Taky to tedy odkládám, ale občas nakouknu do šuplíku a nějaký nápad přihodím, bude se hodit. A věř tomu, pokud tedy dostaneme příležitost, že budeš dlouho, opravdu dlouho vzpomínat, vnoučatům vyprávět a jizvy ukazovat!
Dobíhám tam, kde tuším obrys vozu, a vytahuju z kapsy ovladač. Auto na mě ze tmy zabliká a já se cítím bezpečně. Usedám za volant, zavírám dveře. Teď už mě medvědi ani bubáci nepokoušou! Auu!! Kde se to tu sakra vzalo?! Nadzvedávám se a nahmatám zátku od piva…..Požírač….!!!

P.S.: Někde jsem četl: „Michal Č. a Pavel S. konečně poraženi!“. Nebo tak nějak to tam stálo.
Já se tedy jako poražený necítím!! A hned ti řeknu proč. Protože když je někdo za tebou, neznamená to, že je poražený. Protože opravdový vítěz své soupeře neporáží. Protože jednou to přijít muselo. Protože jsme nedřepěli doma, i když bylo dopředu jasný, že nezvítězíme. A protože to tak prostě mělo být…..

V Raspenavě 5.11. 2013 Bratr-Atlet