mapa Suchá Loz

2011 Suchá Loz

Vítězové

fotografie
Michal "Bratr Atlet" Černý
fotografie
Ctibor "Plejtvák" Podrábský

Statistika

Počet startujících dvojic 74
Počet dvojic které dokončily závod 39
Úmrtnost 47.30%
Délka tratě vzdušnou čarou 39 km
Vystoupáno metrů 2866 m
Sestoupáno metrů 2866 m
Čas vítězů 8:37
Průměrná rychlost 4.59 km/h

Jak si otisk odnést a jak nějaký zanechat


Lano, na kterém se snažím udržet, se mi pod nohama rozkmitalo. S přibývající frekvencí ztrácím rovnováhu a je jasné, že spadnu. Instinktivně se ještě snažím rukama vyrovnávat, ale zemské přitažlivosti neporučíš. Před očima se mi zatmělo a nemám odvahu se pohnout. V oblasti, tam kde končí záda a začínají nohy, cítím neuvěřitelnou bolest. Spadl jsem prdelí* na hranu pařezu! Jak se zrovna tenhle pařez dozvěděl motto letošního Z3V? Zanech svůj otisk! To se mu povedlo! Letokruhy počítám za pomoci zrcadla ještě v úterý. Od okamžiku prvního kontaktu už prošly barevnou škálou od červené přes modrou až po žlutou.
Pomalu se zvedám. Je to O.K. Jsem ale překvapen, že stojím a můžu pokračovat. První dojem byl, jako že končím a že pro mě přiletí vrtulník. To by bylo dost brzy, vždyť jsme teprve na druhém stanovišti.
Problém byl už se samotnou účastí. Požírač, který střídal choroby a zranění jak na běžícím páse, se ve finále nechal ještě skoro celý zasádrovat. Co teď? Po zralé úvaze házíme flintu do žita. Ale ztráta motivace, kterou jsme svým odstoupením způsobili našim tradičním plzeňským pronásledovatelům a ohlas samotného „velkého ST“ Kuldy, mě přiměl rozhodnutí přehodnotit. V duchu pátrám v okruhu možných náhradníků a nakonec šťastnou náhodou natrefím na kolegu z firmy, odvážlivce a podobného blázna, Ctibora - Plejtváka. Jsem opět ve hře.
Teď stojím na startu, hledím do tmy nebo do světel čelovek a nemůžu ho najít! Snad vteřinu před startem se vrací z hajzlíku: „Ráno mi to nějak nešlo, tak jsem šel teď“.
Na Smraďačku vyrážíme jako ostatní, dírou v plotě. Pak se startovní pole rozděluje. Rozděluje na ty, co mají mapu 08 a na ty s mapou 05. My máme „štěstí“, naše mapa je ta mladší a tak poznáváme daleko větší část lesa. Bezva. Po konzultaci s dvojicí, na kterou počkáme, následuje strategické rozhodnutí. Strategické a správné. Stanoviště u pramene nás přitáhne svým světlem a hemžením šťastných vlastníků mapy 05. Asi šest dvojic luští název dalšího stanoviště a někdo je už dokonce hotov a vyrazil do tmy. Vrch Velkého Lopeníku…. cestou ještě pro jistotu přepočítávám písmenka. Jo, sedí to. Jistota je jistota!
Nízká lana nakonec zvládáme jako první hlídka, ale otisk pařezu a jeho následky mě budou provázet celou cestu. Dost to bolí a do cíle je ještě daleko. Neřeším to.
Další kopec a na něm stolní tenis. No stolní, spíš lesní tenis. No tenis, spíš slalom. Velikonoční slalom na Dúžniku, tak to bylo. Fotbalisti by mohli mít výhodu, vědí nejlépe jak ochránit vejce před poškozením. Tady se ale do zdi nestavíš, výhodu nemá nikdo. Snad jen Babica by výhodu měl, s pánvičkou v telce slušně balancoval. K čemu ten jeho pořad může být užitečný! Nic jsme nerozbili a tak se jdeme brodit.
Bučkovec a čtvrté stanoviště. Bíba a její parta. Unavené nohy dostávají, co potřebují. Příjemné osvěžení v podobě vodní lázně, no paráda! Přebrodíme potok a já měním ponožky. Poděkování v podobě „čokošky“ je na místě: „Díky holky!“ My frčíme dál a těšíme se na další úkol.
Rezavá věž trčí zlověstně mezi větrem rozkymácenými stromy. Na Jelenci je mi fakt zima, ale rukavice, které jsou součástí vybavení pro další úkol, nehřejí. Nemůžu v nich ani pořádně držet stupně žebříku, po kterém se dostávám nahoru. Jsem navlečen do sedáku a společně se Ctiborem stojíme na kraji ochozu. Opatrně si sedám a poslouchám zadání. Informace rovnám v hlavě a pomalu nabývám přesvědčení, že dnes ještě není ten správný okamžik, aby se ze mě stal Batman. S vědomím velké časové penalizace slézám dolů, kde sleduju Ctibora, jak zápasí s karabinou, která ho jistila na jeho cestě do sítě. Dnes ještě ne, ale žádný strach, natrénoval jsem už ledacos, tak proč ne i tuhle atrakci. Zasunu to v hlavě do šuplíku „natrénovat“ a společně hledáme instrukce pro další putování. Vracíme se pro světla a pátráme ve sklepení přilehlé stavby. Je to voda a tak nás čekají lodě. No jasně, lodě jsem měl v šuplíku „k natrénování“ předloni. Natrénováno, loni ověřeno, dnes žádný problém.
Po studiu zadání navlékáme vesty a odvazujeme loď. Na přesné plnění úkolů dohlíží posádka doprovodného plavidla. Vše jde dobře, až na slalom. Použití sloupků jako bodu, kolem kterého se za pomoci rukou obtočíme, se nám zdálo nefér. Ale co není zakázáno, je povoleno. Na to jsme nemysleli, naše chyba. Loď vytahujeme na břeh a podepisujeme tabulku se symboly závodu. Tu čest mají jen ti, co absolvují celou trasu ve stanoveném termínu. Využijeme možnosti zanechat na ni svůj otisk a červeníme palce. (Otisk pařezu by se nevešel a já bych se před slečnou, která u podpisu asistovala, asi stejně styděl.)
Do cíle to tak nějak doklušeme. Ctibora bolí koleno a navíc ještě stačíme projít bahnem, které se na první krok tak hluboké nezdálo. Další otisk, který být nemusel.
Střelba už je jen ta pověstná třešnička na dortu. Na dortu, který měl tentokrát hodně pater. Byl to masakr, ale kopce mám rád, nevadí mi. Užívali jsme si to a klobouk dolů před náročností tratě. Letos se vám to opravdu povedlo!
Opět chválím. Kritizovat mi ani nepřísluší, protože jsem na druhé straně barikády ještě nestál. Můj obdiv mají všichni, opravdu všichni! Organizátoři i účastníci.
Smekám před vámi holky! Vím, co je to za kopce, já je šel. To vám letos patří červená trička pro vítěze.
Požírač si to taky užil. Vyvenčil sádru, ochutnal Janáčka, nasál atmosféru… Dnes jsem s ním mluvil, do konce roku bude v cajku a už pomalu přemýšlíme, co dál.
Letos mě to běhalo fakt dobře. Co jsem si předsevzal, to se podařilo. Včetně maratonu pod tři, přesně za 2:56. Dost dobrý, ale neznamená to, že se laťka nebude zvedat! Už jsem přihlášen do Paříže a cíl mám taky. V osmačtyřiceti pod 2:45? Proč ne. Zkusím to, do dubna daleko. Co v létě už asi taky vím. Podzim patřil třem vrchům. Bude to i příští rok? Budeme závodit? Půjdeme to „jen tak“ mimo soutěž? Nabídneme své služby pořadatelům? Teď opravdu nevím, je to až za rok …….
Ještě jednou díky celému servisnímu týmu, díky vám všem za skvělou akci.

V Raspenavě 9.11.2011 Bratr-Atlet /Černý Michal/

*Omlouvám se, ale tady to prostě pasuje.